Naše Crista se zúčastnila dvoudenní výstavy v Brně ve třídě mladých. V sobotu od rozhodčího Václavíka dostala VD, docela mě zklamal posudek, který měl asi tak dohromady 8 slov, čekala jsem, že posudky budou delší, když výstavní poplatek je celkem velký. Takže za mě zklamání z krátkého nic neříkajícího posudku.

V neděli Crista dostala od finské rozhodčí Päivi Eerola V4 z konkurence 9 fen, takže pro nás skvělý úspěch a posuek byl o hodně delší než v sobotu. :-D

V Brně jsem viděla sestřičky a brášku naší Cristy.

V sobotu jsem ještě ve třídě mladých měla nahlášenýho Tiziána, ten zabodoval u pani rozhodčí Pavlíkový V1, CAJC a BOJ. Takže já byla s výstavou v Brně spokojená. Pořádně jsem si to užila, potkala jsem opět plno známých a pořádně si popovídala. :-)

14.9.2013 jsme se zúčastnili s Cristou její první výstavy na klubovce, posuzoval příjemný pan rozhodčí Jan de Gids (NL) -  Crista VN1 a nejlepší dorost, má opravdu moc krásný posudek od pana rozhodčího, naše výstavní premiéra dopadla dobře :-)

VŠECHNA ŠTĚŇÁTKA UŽ MÁME ZADANÝ :-)

Asterix 6 týdnů - už odcestoval do nového domova

Alex 6 týdnů -  rezervace

Alwin 6 týdnů - už odcestoval do nového domova

16.3. jsme vyrazili na dvojzkoušky do Svojetic. Tam jezdím celkem ráda, jsou totiž blízko a na písku se dobře běhá. Jen to parkování je teda někdy o nervy, když se jede na dvojky, tak parkoviště je už většinou skoro plné. Zkoušky pískala rozhodčí Maroušková. No první běh katastrofa, disk samozřejmě moje chyba. Druhý běh byl opět disk, tentokrát za něj může Bakča, už moc nevnímala a skočila jinak skočku, než měla, byla to škoda, ale zase jsme dali vysílačku do tunelu ze zadu a tak za mě spokojenost. Co jsme ve dvojkách, tak máme jen samé disky, tak doufám, že brzo smůlu prolomíme a konečně zaběhneme parkur bez disku. Jinak počasí nám celkem přálo. Svojetice se tradičně konají v hale a tam teda byla docela hnusná zima, ovšem venku svítilo sluníčko a tak jsme židličky postavily tam a užívali si ho plnými doušky. Udělali jsme si i takový menší procházkový okruh a podívali se po okolí. Po ukončení dvojzkoušek jsme to zakončili večeří v Sázavě a škodná nebyla ani Bakina, která dostala taky masíčko.

Vyrazili jsme na dvoudenní Kladno 26.1. a 27.1., moc jsem se na něj těšila, ale od běhů jsem si neslibovala nic světoborného. Hlavně na Kladně startovala většina špiček v agility co je u nás, tak opravdu bylo na co koukat. Občas se, až tajil dech nad super sbíhanýma zónama a bezchybně a rychle zaběhnutýma běhama. No my jsme s Bakčou moc slavně nedopadly, máme 5 disků. Nejvíc mě asi bude mrzet disk, který jsem si opět vyrobila sama, tím, že jsem zůstala moc dlouho u kruhu a čekala, jestli ho Bakča skočí a pak jsem nestihla být tam, kde jsem měla být a tím pádem mi to vzala do tunelu a byl disk. Byla to škoda, kruh byl v polovině trati a do té doby běžela Bakča luxusně. Ovšem Bakča mě taky pěkně vytočila ve zkouškovém běhu.  Šla se dvakrát houpačka, poprvé jí Bakča dala dobře a podruhé z ní seskakovala, takže bohužel disk, což mě mrzí, protože dvojková zkouška postavená od rozhodčího Grygara, byla fakt pěkná, běhavá a na dvojky i lehká. Jinak jsme si Kladno užili i jinak. Tím, že jsme tam přespávali ze soboty na neděli, tak jsme s Míšou a se psíky vyrazili do města, koupit si na druhý den snídani a zajít si na večeři. Snídani jsme zvládli nakoupit celkem rychle, s restaurací už to byl menší problém, po delším hledání, jsme našli pěknou restauraci, kam nás pustili i se třemi psíky a dostali jsme tam báječné jídlo a k tomu jsme si dali výborný svařáček, takže to bylo suprové zakončení náročného dne.

Tak první start v kategorii SA2 byl na Hradišťku. Parkury stavěl opět rozhodčí Spolek.  No musím říct, že to byla katastrofa. Dva disky a ještě v druhym běhu se šel dvakrát kruh, který Bakča nemá v lásce a dost často ho bojkotuje tím, že proskakuje zásadně vedle těma malýma dírama. Samo, že ho skákala blbě i teď. Nejlepší na dvojzkouškách bylo, že jsem tam koupila dvě fleesová přetahovala a dala si výborný řízek s bramborovým salátem.      

V sobotu 17.11. jsme vyrazili na dvojzkoušky do Svojetic, máme je od nás kousek, takže jsme nemuseli tak brzo vstávat. Já měla nahlášenou Bakču a syn jel poprvé na závody s Týnkou. Cestu do Svojetic znám přesně někam do půlky, tak jsem nelenila a nastavili jsme navigaci v telefonu. Asi mě technika nemá moc ráda, GPS každou chvíli hlásila, že je ztracený signál a my jeli někam do neznáma. Naštěstí nikdy nejezdím na přesný čas, ale mívám tak kolem půl hodinky rezervu, ovšem tentokrát to bylo fakt o chlup, dojela jsem přesně v půl osmý a to už

končila prezence. Musím říct, že příště si vyjedu trasu raději na mapě. Parkury stavěl pan Spolek a musím říct, že jedničkový parkury se mi moc nelíbili. V prvním běhu tři otočky za sebou na čelo fakt nebyli nic moc. Druhý běh byl o poznání lepší, i když si myslím, že takový náběh do slalomu by v jedničkách být neměl, ale nám to nevadilo, Bakča ho dala přímo luxusně. V prvním běhu jsme měli odmítnutí ve slalomu, samozřejmě moje chyba, moc jsem jí utekla, no a o druhym běhu snad raději ani nebudu psát, sice zaběhlý čistě, ale …. Lámání psa o skoro 180 stupňů se fakt nedělá (já vim Jitko, slibuji, že takovou prasárnu už neudělám), otočka za slalomem na čelo by byla fajn, kdybych se nezastavila, prostě to chudákovi Bakče pěkně kazím, ale ona je super a nezlobí se na mě, jen já se budu muset zlepšit. Jinak sice parkury se mi opravdu moc nelíbili a první dvojkový parkur, který jsem viděla, byl příšerný, tak i přesto jsme složili obě dvě zkoušky. Mám z toho ohromnou radost a tím to se mi splnil můj sen a příští závody už startujeme v SA2.

V neděli 3.11. jsme jeli na dvojzkoušky do Ratenic. Ani jsme moc nebloudili a za hodinu byli v cíli. Do Ratenic jsem se těšila, měla tam být kamarádka, která běhá s vlčí špickou. Kamarádku jsem viděla hned po našem příjezdu a pak jsme si krásně popovídaly. Pískala opět Maroušková a parkury byli moc pěkný. První běh Bakča běžela pěkně, druhý běh už to taková sláva nebyla, skočená zóna na áčku, madam nechtěla sbíhat dolů a tak z půlky áčka to hopla, potvora jedna. Ale i tak jsme v prvním běhu měli vyběhanou první naši zkoušku, takže super úspěch, jupí. J Ovšem chystání na zpáteční cestu bylo dost hororové můj syn někam zašantročil klíčky od auta, byla jsem těsně před infarktem, naštěstí se našli. Další komplikaci způsobila technika, navigace v mobilu funguje skvěle, ale bohužel jen do doby než se vám v ten nejnevhodnější okamžik mobil vybije a nabíječka v autě jako na potvoru nefunguje, domů jsme teda na konec trefili, ale už jsem všeho měla nějak dost.

V neděli 21.10. jsem s Bakčou vyrazila na naše první společné dvojzkoušky do Horních Počernic. Cesta nebyla nic moc, byla šílená mlha a na mojí naježděné trase byla objížďka, ale na konec jsme trefili. Před naším úplně prvním startem jsme se byli přeměřit u pani rozhodčí Marouškové (já jí pamatuji za svobodna jako Novotnou a nějak si na to její nové příjmení nemůžu zvyknout a pořád i před kamarádkama říkám Novotná), která dvojzkoušky pískala. Už jsem u ní par krát běhala s Vincíkem a tak vím, že jedničkové zkoušky má pěkně postavené a běhavé. Líbí se mi. No první běh teda nebyl žádna sláva, spíš tak trošku ostuda. V Horních Počernicích se běhá na oploceném pozemku kousek od dálnice a Bakča ty auta fakt moc nemusí, takže byla z toho taková vyplesklá a v závěru běhu se ještě z nervozity vyčůrala u tunelu, takže DISK. Druhý běh už byl lepší, ovšem Bakča vzala nohama na druhé skočce laťku a spadla na čumák a pak byla ještě chvíli rozhozená, ale za úspěch považuji, že jsme doběhli a nediskli se. Takže nijak slavně jsme naší agilitní kariéru zrovna nezačali, tak snad příště se nám bude dařit líp.